♥ Prima nápad

     ( Následující řádky spatřily světlo světa začátkem roku 1996 téměř současně s jistou událostí. Ačkoliv mezi příběhem a realitou neexistuje vskutku žádná souvislost, autorův přehnaný jemnocit odstartoval sešup textu na dno šuplete. Asi by tam již zůstal, kdyby při jakési úklidové seanci nevyskočil na povrch a svým smutným obsahem, který se původně jevil jako lehce kostrbatá parfémie, nevnutil se po dvanácti letech samospádem k životu ...)

    Úplně mě ohromil takový ohlas. První písemná reakce přišla z nejmenovaného velvyslanectví a další kupa na sebe nenechala dlouho čekat; schvácený listonoš pouze udiveně kroutil hlavou a povídal ... teda, pane, roky jenom účty, a teď tohle. A já na to, milý příteli, prostě se stačí jen rozhodnout. A já jsem se rozhodl.
Po několikadenní strategické rozvaze, spočívající v pilování textu, jsem odhodlaně vstoupil do inzertního oddělení renomovaných novin, rozšiřovaných hlavně v zahraničí, a je pravda, že se tu na mě zpočátku dívali trochu zaraženě a několikrát se poznovu ujišťovali, jestli tohle a právě jen tohle chci opravdu otisknout, ale když jsem jim už dost naštvaně a proto i přiměřeně stručně vylíčil svůj podnikatelský záměr, rázem si přestali ťukat na čelo. A ačkoliv i citelná závist byla náhle cítit mezi redakčním nábytkem, ocitl se v tisku tento inzerát: Hledám zaměstnání profesionálního disidenta. Korektní jednání, podmínky čestně respektuji. Individuální přístup. Nejvyšší nabídka a platové zařazení mají přednost. Dohoda jistá.
    Počkal jsem zhruba čtrnáct dní, než jsem se začal tou hromadou korespondence prokousávat. Bože, vůbec jsem netušil, kolik je na světě různých zajímavých zemiček ... Potom jsem rozmnožil připravený nezávazný dopis, v němž jsem na určité datum navrhl schůzku ... a naházel balík odpovědí do schránek.

    Nejdříve u dveří zazvonil silný, snědý muž v bezvadně padnoucím obleku a kalný den se sotva prodíral k rozbřesku.
Zdvořile se uklonil, omluvil se, že přichází tak brzo, přidal něco o časových pásmech a mlčky a trpělivě čekal, dokud nám moje rozespalá žena vztekle nepostavila na stolek kávu. A nehybná tvář se mu pohnula výrazněji teprve, až když mě velice slušně požádal o soukromou rozmluvu ... a strašlivé prásknutí dveřmi za manželkou otřáslo domem.
"Asi by bylo stejně lepší ji prostě zabít ..." prohodil tiše, jakoby nějak vytušil, proč mě vidina vězeňské cely, která k povolání samosebou patří, nijak neděsila.
Mno, pravil jsem neutrálně a předali jsme si návrhy budoucí smlouvy.
"Týden na rozmyšlenou ... Nevadí ...?" zeptal jsem se. "Můj právník je teď na Pankráci ... to je u nás takové výchovné zařízení ... Ehm, jako služebně samozřejmě a ..."
"Týden." mávl rukou. Pak malinko zvedl obočí: " Zastřelit, uškrtit ... Anebo utopit? Můžeme to přidat ke smlouvě jako bonus ... žádný problém. Ani jedno, ani druhé."
Byl mi opravdu sympatický. Jen mi trochu vadilo, že u nich opozici hnedka věší.

Další byl ještě mlčenlivější chlapík v burnusu.
Na moji otázku po zmíněné době na rozmyšlenou, krajní halama za čtyř, co ho obklopovali jako hradba, ponuře oznámil: " Nikeš o deny pozdě ... my nýd moc ... vas ... Či tak ... podobné ..." a nejenže se tihle pánové na rohožce ani nepřezuli a děsně se mračili, navíc při odchodu žádali i nějaký salám. Takže jsem si chtěl udělat na jejich složku černý zamítající bodík, ale suma v záhlaví úvodního listu mě tak roztřásla ruku, že naprosto sama upustila tužku zpátky do zásuvky. A desky zůstaly bez poskvrnky. Přesto v obavách o místo svých relaxačních chvil jsem rychle chvátal k oknu, abych se přesvědčil, zda mi snad nevlídní mládenci nepodupali hrádeček, ke kterému jsem měl, i s houfem směšných panáků šikovně ukrytých v křoví kolem a v zahradě, něžný vztah a kam jsem se často uchyloval k filosofickým meditacím s lopatkou a vědrem cementu. Abych tu a tam i opravil nějakou chátrající maličkost. A jak by vyhrkl klasik: nemohl jsem uvěřit vlastním očím ... Ulice už byla plná nablýskaných aut a honosných limuzín. A nejluxusnější právě brzdila u chodníku. Bez ohledu na pořadí sepisované řidiči parkujících vozů, osádka se dravě hrnula k brance ...
Tyhle pány jsem však ani nevpustil do pokoje. Ne, že by mě nějak vadila sociální demokracie, anebo snad v čele delegace kráčející hodnostář, jehož jsem navíc i znal jako komunistu, angažovaného pivaře, moonistu, nezávislého iniciativního erotomana, republikána, Slováka, Svědka Jehovy, Maďara a po prostě jen občansky, nyní i sociálně, cítícího demokrata - jakmile jsem se rozhodl, ztvrdl mi žaludek v ocel - jenže mi bylo vcelku jasné, že jakýkoliv jím podepsaný dokument má cenu jen jako vybavení latrýny.
"Čestíček, občane bratře Herr soudruhu ... Nu vot, haudujúdu ... Kde je? Jsme první, žejo?!" familiérně mě poplácal tučnou dlaní po tváři.
Sotva jsem jim vysvětlil, že si asi spletli adresu, že tu není žádný pivovar, natož sládek, nebo kdo, znovu se rozdrnčel zvonek: než dovnitř vtančil černý chasník blýskající bělmy, půjčil jsem ostatním na zápraží přešlapujícím čekatelům v rozličných uniformách a v střízlivě střižených pláštích s boulemi v podpaží několik židlí.
S tímhle mouřenínem to šlo naopak příkladně hladce. Na všechno nadšeně přikyvoval, stále se široce usmíval řadou obrovských perfektně vyvinutých zubů, zálibně a spokojeně si mě prohlížel a nakonec mi i daroval krabici exotického koření, abych se tím pravidelně po koupeli natíral. Že je to prý nějak dobré pro trávicí šťávy. Nejspíš věděl o čem mluví, neboť sám navíc zjevně trpěl i záhadnou podmíněnou chorobou slinných žláz, neboť kdykoliv na mě pohlédl, ohryzek mu lítal jako splašený a dutě polykal naprázdno. Ocenil jsem jeho nemotorné úsilí, že se alespoň pokoušel svoji nemoc s vlhkým mlaskáním ohleduplně ovládnout.
Ze zcela jiného soudku byl ovšem následující suchý střízlík v tvídovém převlečníku; zprvu jsem se domníval, že asi neposlali toho pravého. Protože ačkoliv tvrdil, že přichází z teritoria s dlouhou tradicí oboru, zřetelně se zdálo, že ve vědomostech o mé branži má tragické mezery a vypadal, že buď v životě nečetl noviny, nebo díky s imbecilitou hraničícímu inteligenčnímu kvocientu se vznáší světem na křídlech šťastné neposkvrněnosti. Anebo se právě vykutálel z kosmického plavidla mimozemšťanů ... Není důležité, že později svůj dojem poměrně vylepšil.
"Promiňte ..." začal se totiž nepochopitelně vyptávat. " ... co tím jako míníte ... Profesionální disident ...?"
"No, je to snad lepší, než ... placený ... disident, ne ..." Proboha, jako před časem v novinách. Od těchto chlápků bych, věru, očekával vstřícnější povědomí než u vykulených stážistů v inzertním oddělení.
"Ano, to bezesporu ... Ale stejně bych rád věděl ..."
"Podívejte se, my spolu uzavřeme obyčejnou obchodní smlouvu. Vy mě budete posílat na účet ve švýcarské bance dohodnuté částky a já vám budu dělat disidenta. Až si nakradete a nasyslujete kolik uznáte za vhodné, včas se provede převrat a já vám zaručím, že o nic nepřijdete. A po jisté době, v nových kabátech a bude-li libo, třeba i návrat k moci. Bez správné organizace byste šli rovnou do vězení. Bez koruny, nebo co to máte za měnu, v kapse ... a pěkně bručeli do černa, že. Tohle je, myslím, korektní návrh. Máte-li nějaké námitky ... nohy vzhůru ..." vykřikl jsem unisono s vyštěknutím, které se tónem chladného pistolníka ozvalo ode dveřích obýváku. Oba jsme vyhodili nohy nahoru. Zde musím poznamenat, že se nejednalo o secvičenou trapnou repliku popletení v údech dabingovým nováčkem u westernové scénky, či o věcné konstatování téhož při práci s pornografickým materiálem, nebo snad o pokyn ze strany některého čtyřprocentního mužského člena naší rodiny, prostě se jen odehrálo to, co vždy, když jsem usedl, hledaje klid k přemítání, do oblíbeného ušáku. No, a kam jsem se v průběhu svého výkladu nevědomky uvelebil. Třebaže všude jinde se prach léta nerušeně ukládal do geologických vrstev, okolo a pod křeslem zářila čistotou smítkaprostá skvrna, sterilnější chirurgického stolu.
Za ohlušujícího rachotu vysavače jsme střídavě na povel paní Vinnií zvedali a zase spouštěli nohy a asi po obligátních dvaceti minutách nelítostného drhnutí se poslední bacil ocitl v pytli. Tvídový střízlík, postrádaje můj trénink, byl v obličeji celý brunátný a po skráních mu stékaly hojné potůčky potu. " ... bože ... prima aerobik ..." projevil nicméně dávku dobrého vychování.
"Máte-li případné ..." pokračoval jsem " ... námitky ... námitky ... Jo, abych ..." Jak jsem tak sledoval zlobné zášvihy hada šňůry domácí, opouštějícího na chvíli své působiště, nemohl jsem si odpustit připomínku, která mi ležela na srdci. " ... abych nezapomněl ... Občas mě samozřejmě zavřete, že ano. ... Mám rozepsaných pár maličkostí a ... Chápete přece, ne ...“ nenápadně jsem kývl za paní Vinnie.
„ ... jo, nějakou tu divadelní hru, sice nic moc, ale s hrdinnou reklamou a jako šéfu státu, počkejte, jakým tempem mi nejen nakladatelé a divadelní ředitelé také vlezou do pr ... ehm, jak spontánně projeví až překotné a horečně upřímné nadšení nad skvělým uměleckým počinkem ... Takže mě občas zavřete ... Navíc zuřivý vykonstruovaný proces proti nepříteli i náramně stmelí národ ... Občas třeba i na doživotí ... Pak mě ovšem ihned zase v rámci jakékoli pitomé amnestie propustíte ... a celý svět bude jásat, cože jste to za humánní režim ... A tak dokola. Náklady za samizdatovou literaturu bych přirozeně účtoval vždy k prvnímu následujícího měsíce a ... tuhle je vše důležité zformulované v návrhu smlouvy a ..."
"Moment, to už tady bylo ... A jsou tu i jistá rizika. Proč? Vy přece nemáte ..." potutelně se zašklebil. " ... žádnou ..." v nezaměnitelném gestu světlonoše z notoricky známé a dokolečka omílané dramatické taškařice o vesnickém kverulantu, lípě a líných dřevorubcích, zaklimbal před sebou nataženou paží.
„No, vždyť, to je ten malér ..." řekl jsem a pomyslel si něco o retardovaných ignorantech. " ... a že to tu už bylo? Promiňte, pane, ... právě ... je to praxí ověřené! A co je praxí ověřené ..."
"A tedy úspěch zaručen, žádné, prosím, žádné netradiční splašené experimenty, prošlapaná cesta, investice kalkulovatelné ... račte nahlédnout ..." hodil jsem mu do klína kupu novin, odkud se skrze pletivo tenisové rakety černobíle i barevně a zpod obrýleného kartáčku arogantně rozpraskával vševědoucně samolibý úsměv.
"Budete potřebovat posluhu ... ehm, spolupracovníky a ..."
" ... zkušená parta je připravená v nízkém startu. Stačí, když zajistíte dostatečný počet kotelen ... a později i lukrativních vládních seslí. To je prkotina, pane."
"Vidím, že váš podnikatelský projekt nemá vážnou trhlinu ... a co takhle Amnesty International ..." vyzvídal hloupě dál.
Nahlas jsem se rozesmál. A vysypal mu do klína k novinám i do náručí další příděl, tentokrát došlé korespondence: "Člověče, to byste se potrhal smíchy. Nejméně padesát procent z odezvy na inzerát jsou podobné organizace ... Třeba zde ..." namátkou jsem mu zalovil v náručí. " ... Nadace Plačící vězeň ... Vážený pane, s nadšením jsme uvítali Vaši ctěnou iniciativu a přijměte, prosím, vřelé díky jménem všech našich 373865 placených, leč o to obětavějších zaměstnanců a v hluboké úctě se skláníme ... atd, pak je to pořád stejné, potlesk, hm, statečnost, držíme palce atd ... Tady Nadace Svoboda, samé Freedom, Solidarita ... tuhle zase Člověk v plísni, tomu moc nerozumím, snad, že v kobkách bývá vlhko ... osobně mi píše sám vrchní činovník s tím, že se jedná o velmi důvěrný a soukromý kontakt a navrhuje, že co se vyždímá á konto mé osoby ze soucitných lidí si rozdělíme fiftyfifty, slyšíte dobře, darebák, kdyby 70 pro mě a 30 ... pak možná, ale stejně nevím, jak můžu zkontrolovat při té šíři účetních triků, že mi neošidí, co! ..."
" ... hodný chlapec, mohl si to nechat sám ..."
" ... co, prosím ...?"
"Nic, nic ..."
" ... Nadace Přátelství, Humanity Service, Hnutí Soucit vpřed ... to jsou ovšem kabrňáci, to stojí za to ... a zašlete-li na náš účet uvedenou částku, k slíbeným dvěma bochníkům otrubového chleba se zapečenými pilníky / pilníky účtujeme zvlášť, připočítejte laskavě s poštovným k uvedené ceně. Bez DPH./ obdržíte zdarma veselý sprostý obrázek a vkusnou umělohmotnou kazetu s balíčkem tabáku Taras Bulba / překližková verze kazety a tabák se účtuje zvlášť jako u pilníků. Bez DPH./ S pozdravem Altruizmu zdar ... atd ... a P.S. ... v případě popravy se obraťte pouze na naši sesterskou společnost Šťastný pohřeb. Ceník rakví i úkonů přiložen. Jedinečná šance!! Odešlete-li tento kupón s potvrzením, že jste byl popraven třikrát, mimo zádušní mše se slevou, dostanete se do slosování o spoustu hodnotných cen. Hlavní výhra: pochromovaný model el. křesla a smažený hamburger pro pozůstalé. Budete-li pověšen, nabízíme i toto něžně voňavé mýdlo Vánek ňader s neskutečně zjemňujícími účinky provazů, a budete-li zastřelen, i báječnou skleněnou upomínkovou dózičku na kulku, obé v bezkonkurenční ceně ... to je nějak rozmazané, hm, ... a Amnesty? Blahopřejný telegram ... tady ... a kromě jednorázové odměny i sponzorská smlouva zahrnující měsíční gáži, vlněné ponožky, leštidlo na řetězy, Porsche, čapku s emblémem, značkový lubrikační krém a sadu protivrematických dek. A podepíšu-li, že zůstanu 20 let v branži ... hrazené důchodové zabezpečení, zdravotní pojištění ... i podporu v nezaměstnanosti ... a za výkřik při exekuci Smrt katanům, Ať žije Amnesty International ... jako prémii potom výlet na vyhlídkové plavbě parníkem na Alkatraz a večeři s princeznou Dianou ... a ze zvláštní školy v Beverly Hills tu mám i slib prokopnutého medicimbalu a alba nejlepších výtvorů ze soutěže dětských kreseb s vězeňskou a záhrobní tématikou ... Tak co?"
Střízlík se maličko pousmál. " Ano, to je pěkné ... Ale tak mi napadlo ... Víte, docela by mě zajímalo ..."
Hrozné rány na dveře a nekončící zvonění přerušilo náš rozhovor. Pardon, omluvil jsem se a odebral se zjistit, co je to ve frontě za podivný zmatek.
Otevřel jsem a dovnitř se vevalil obrovský mrak zapáchajícího dýmu v němž nezřetelně zápasili dvě postavy.
Načež se z mlhy vítězně vyloupl asi metr vysoký hustým plnovousem obdařený chlap ve šněrovacích vojenských bagančatech, strašlivě báňající z tlustého doutníku a oblečený v khaki uniformě a s čapkou s dlouhým štítkem identicky flekaté provenience. Za ním se duchapřítomně prodral o trochu vzrostlejší objekt ve vatovaném kabátě a v placaté čepici.
"Buenos días, kompaněros ... toho vola si nevšímejte, rozpadlo se mu impérium, cukr nechce, naftu nevozí a teď by se cpal ..."
" ... ja zděs útrom a fronty znáju ... kak bajevať. Důšička, brat slavjan, tenhle holomek pjaknája sviňa ... slůšaj! K nam pachadi ... ech, k svojim, lubimim, brat slavjan! Četyry děrevni dostáneš, fábriku ... volžskyj kombinát, ech, ať někušáju ... každoje útro i butýlku vódky. I Čečensko dostáněš, a skóra ... da, da, skora ..." očička mu v kulaté tváři šibalsky zasvítila. " ... brzýčka i Lítvu i Estónii ... Ať grom měňjá ubjot, kak právdu něgavarim ... i Ukrajínu dostáně ... něvazmóžna ... zdrávstvuj tavárišč Prochor Ivánovič ... što ty zděs ... galůbok, kak v Kijévě ..." Překvapeně si všiml třetího, který za nimi nepozorovaně proklouzl jako tchoř.
"Pasmatrjóm ...táák ... Ukrajínu rozdáváš ... durak! ..."
Zatímco se ti dva do sebe pustili jako vzteklí psi, vousáč vyskočil na renesanční prádelník, který pro mě včas, dokud bylo ještě co, stačil ukrást přítel působící na ministerstvu kultury, a v oblacích štiplavého kouře mi šeptal do ucha: " seňore ... cecky jako dýně ... a velký kakaový zadnice, bim bam zadky se houpou, samba, banány a rum ... bim bam, horké slunce a modravé vlny ... seňore, kompaněro ... bim bam ..."
Tvídový host se dusil na pohovce a prostřednictvím kníratého sympaťáka se pokoušel udělat si před nosem klimatizaci.
" ... jako dýně, rázem je jich plná místnost ... bim bam, seňore ..."
"Véno ... ten smraďoch i opilci musí z domu!"
Přikrčil jsem se, protože obvykle po téhle intonaci následovala i facka, jenže dnes jsem výjimečně obdržel milost a mohl tak bez citelného mravenčení v zátylku urychleně popadnout vousáče v podpaží, postavit ho zpátky na zem a klidně se i pokochat pohledem na rvačkou schvácené návštěvníky, kteří se družně objímali kolem ramen a s lahví čiré tekutiny seděli v rohu na podlaze. Jeden si i utíral spocenou a legračně pokecanou pleš. " Ano, miláčku ..."
Když jsem je vystrkával ven, uniformovaný zájemce se ještě vymrštil a špitl: " ... jako melouny, kompaněro ... Cecky sí, Ivan nó ..." Hm, bylo o čem přemýšlet ...
Obezřetně jsem se vyhnul ušáku a raději si přistrčil židli. Takticky jsem však zůstal stát, abych zabedněnému emisarovi naznačil, že by se konečně měl vyjádřit a předložil i jejich návrhy. Anebo vyklidil pole ostatním. Jenže host nijak s odchodem nepospíchal: pokašlával a drobnými pohyby šlechtičen si fofroval před obličejem.
"Výtečný tabák, kvalita se nezapře ... Úplná zbraň hromadného ..."
"Izviniť ... bfff, promiňte ..." Už jsem si týden nezaválel sudy a začínal jsem s toho být mírně z formy. " promiňte ..." " Promiňte, prosím ... jestli jsem vám dostatečně vysvětlil, co znamená ..."
"A není to nemorální? ... Představte si ty poctivé disidenty, co strádají a hynou pro ideály ..."
"Ach, ovšem ..." smutně jsem pokýval hlavou " to je osud idealistů ... Ale zkuste jim to vzít. Hubenými pěstičkami vás zbijí ... Ach, ano, miluji mučedníky ... A věřte mi, že z vroucích sympatií k těm nešťastným amatérům, jsem velmi vážně zvažoval, zda si do cely k podmíněným dvěma ... považte, pane, o jaké to bezprecedentní oběti jsem vážně přemýšlel ... nevyžádám jen ... ano, prosím ... jen ... jeden televizor. A návštěvy ..." výrazně jsem ztlumil hlas. " ... a návštěvy osmi děvčat jen pětkrát týdně!! ... A šesti ..." Pán cosi usilovně hledal v mých papírech navrhované smlouvy.
" ... samozřejmě! Momentíček! ... I obětavost má své meze, ne?! Záhy jsem vzhledem ke své odpovědnosti pochopil, že více než nějaké moje zanedbatelné, byť sebezničující, kolegiální a kruté sebeobětování prospěje blahu celku i ..."
Jakoby mimochodem utrousil: " ... i věci ..."
" ... jistě, i věci, když trýzněním těla i askezí nezkroušenými silami budu moci potom hezky nepravosti pranýřovat a všechny zlořády pořádně veřejně napálím a zalomcuji naléhavými slovy a apely svědomím a trefně a nekompromisně ..."
"... a trefně všeobecně ..."
" ... vždyť povídám ... ... Přirozeně! ... A úderně všeobecně ..." To už mi začal být lehce podezřelý!
" ... ve stole mám zde nachystaných několik opravdu brilantních proslovů z pozice mravní ... a tak. ... Jedno oko nezůstane suché ... to bude ..."
" ... legrace ..."
"... švanda ..."
" ... švanda dudák ... bzum, bzum ... OSN a Kongres ... bzum ..."
"Neračte snad také smoliti nějaké divadelní kousky ...?" podezíravě jsem si ho přeměřil.
"Ale kdeže ... No, vlastně ... ehm, tak trochu ..." Já to věděl! Fuj, všude samá špinavá konkurence!
" ... jenom mi stále vrtá hlavou ... nemáte obavy, když takhle defraudujete, zhanobíte a zesměšníte city nejsvětější i oběti nejvyšší, že na vás někteří lidé plivnou ...?"
"Pche, na to kašlu, milej zlatej, kde to žijete ... Myslete pragmaticky, člověče ... " plácl jsem mu dlaní do tenisové rakety v klíně. " ... byznys je byznys ... Ať to kliďánko zkusí. Docela se těším, až si ve funkcích nacpu slamník a dopálené samičky rozhořčeně povykujících zastydlých snílků, co jim s rudnoucí nálepkou neschopných blbečků na tváři zůstane osaměle a zatrpkle ohlodávat v chudobě suché morální šlupky, budou v zástupu předbíhat, která tu smí umýt nádobí ... Pak se třeba i povozit ve sporťáčku ... he, prachy nesmrdí ... Není špinavých ..."
" ... peněz ..." Pán soustředěně zamalovával černou fixkou obrýlenému sympaťákovi přední zub v jednom z přečetných úsměvů, které se mu úspěšně culily na kolenou.
" ... jasně, a možná si založím i banku ... a až tam prostí ťulpasové nastrkají našetřené penízky, koupím si svého disidenta, aby to bylo úplně v suchu, oběživo legálně převedu na osobní konto, banku nechám zkrachovat a pěkně ty trumbery vyčadkám ... ehm, vyčadím ... a za rok, za dva ... coby důstojný a úspěšný podnikatel, napíšu pár plamenných mravoučných článků. Kdo si bude, proboha, pamatovat a koho bude vůbec zajímat, že jsem okradl několik tisíc ubožáků ... Každý je přece odpovědný sám za sebe a svůj osud, není-liž pravda, že ... I kdyby se našel bláhový závistivý šťoural, krásně se mu můžu vysmát přes plot a od bazénu své vily ... che, che ... není přece špinavých peněz ... Zatím ovšem mám zde tuto smlouvu a ..."
"Jak se vám to líbí ..." Chlubil se hotovým malérem v blazeovaném úsměvu.
" ... mě moc ..." pravil. "Dneska můžete mít v hubě vážně cokoliv ..."
Kochal se nadále sřízlík zamilovaně svým dílkem. " ... a šikovný kolorista vám americkou retuší vyblyští ústa oslnivými perličkami, že budou všichni jen němě zírat, jaké skvosty to vykoukly a září z původně odpudivé dutiny ... Zkrátka ..."
" ... pokrok ..." doplnil jsem ho tentokrát já a již mi bylo jasné, že jsem ho měl hned zkraje jeho jakoby naivního vyptávání nakopnout do holeně.
"Výborně, mladý muži ... " Nadšeně rozpažil. " ... pokrok ..."
Čiperně vstal a prošel se nenuceně po novinách, co mu rázem sklouzli s klína, a srdečně mě objal kolem ramen. " ... Vy jste můj člověk, hochu." A Vinnie se obezřetně přikradla s žádostivě napřaženou hadicí, zda-li si snad dojetím nedřepnu do ušáku.
Ze záňadří vyndal návrh smlouvy a velmi, velmi tlustou obálku: " ... To je, prosím, pouze drobný závdavek, příteli. Když se rozhodnete pro jiného klienta, klidně si to nechte. Domnívám se, že v budoucnosti se naskytne nejedna příležitost pro harmonickou vzájemnou spolupráci ... a tak to berte jako malý dárek do začátku ... ehm, a tady mi ... jen tak pro formu ovšem, podepište převzetí ... ehm, to víte, byrokracie, že ..."
Potěžkával jsem tlustou obálku a váhal, protože se mi v hlavě stále hloupě a ze setrvačné zpozdilosti ještě převalovalo cosi o podpisech, ale Vinnie zběsile odhodila hubici, vrhla se vpřed a dravčím skokem se zmocnila obálky a jako kdysi zasyčela ... podepiš, srabe ... a nakoukla do ní. ... Se vzdáleným šťastným leskem v mlžících se očích, s obálkou křečovitě sevřenou na prsou a s divým bublavým výkřikem ... moje ... omdlela. Neměl jsem na vybranou.
" To chce čpavek ..." usmál se suchý pán. " ... Nebo pár facek ..." s pochopením mrkl a odporoučel se.
A takhle to probíhalo i nadále. Někteří ze zájemců byli zamlklí a komisní, druzí zase hovorní a žoviální. Jedni se honosili odznáčky, různými průkazkami i vysokými aristokratickými čely, další potom skvělými uniformami i malebnými kroji.
Někteří se dostavili sami. Ostatní však v převážné většině měli s sebou inteligentně vypadající obrýlené mladé asistenty, půvabné jemně nervózní sekretářky, či chladné tajemníky. Jiní zase štěnice - na rozdíl od nich se zablešený chrt, tvořící s dvěmi svalnatými sufražetkami doprovod tlustému řimbabovi, za to nijak nestyděl a rozséval své nadělení zcela veřejně. A ačkoliv se infiltrace odehrávala naprosto mimo rámec úzkostlivě udržované čisté skvrny a nemuselo by to tudíž vyvolávat výraznější emoce, vystupňovala jeho drbací aktivita pištivý jekot mé paní z falzetu téměř do ultrazvuku ... Milerád bych se s tímhle chabě vyškoleným příslušníkem řimbabovic kamarily i s těmi, co dupali, ráčkovali, hovořili příliš nahlas, prskali, měli divný nos, bradavici, trpěli astigmatismem, nebo byli vůbec jaksi nesympatičtí, podělil o pohlavky, které se vzápětí snášely na nepravá záda.
Ke konci týdne jsem se nalézal na pokraji sil a přes další inkasované nezištné zálohy mě Vinnie už bila skoro nepřetržitě - byl nejvyšší čas si zvolit zaměstnavatele a odebrat se do profesionální ilegality ...

Dneska, když píši tyto řádky, sedím ve svém vlastním soukromém vězení, postaveném na sice poněkud kvasu vzdálenějších, přesto mému srdci blízkých lánech v tradičním barokním stylu podobných kartouz, kam se občas z nostalgie, šéfovského příkladu i nutnosti azylu před zběsilou smečkou fanoušků i novinářů - a abych nevyšel ze cviku a náhodou nezpychl - na demonstrativní dobu uchyluji.
Spokojeně si předu jako už pořádně nažraný macek, vlnky z bazénu mě příjemně šimrají mezi prsty u nohou a osmadvacet pečlivě vlastnoručně vybraných strážkyň ostražitě hlídá tuto strohou klauzuru. Kde jsem právě volky nevolky musel dojíst humra, nějaký ten banální kaviár a kuřecí prsíčka ... a chystám se na jiná: šampaňské teď, prosím, nechci ... až potom. Asi za hodinu ... Nu, dobrá, dobrá, vzdávám se ... bachařská šikana je tu nemilosrdná.

    Už jsem byl pětkrát prezidentem, třikrát králem, šestnáctkrát prvním tajemníkem, sedmkrát předsedou vlády, vrchním eunuchem, pašou, desetkrát šejkem, dvakrát císařem a třikrát pekařem, mečířem, vladykou, sultánem a papežem a nyní opět prezidentem. V hektickém rozletu jsem kolikrát současně plnil úlohu mocnáře i rozvratníka a párkrát se pronásledoval, dokud jsem se nepolapil - a pak se i zavřel. Nebo v jedné zemi byl hlavou státu, v druhé úpěl za mřížemi, u sousedů distribuoval samizdat a podzemní noviny a ve čtvrté vytříbeným a srdceryvným slohem hovořil na kdejakém pohřbu či srocení a nabádal a sliboval funkce kruhu hašteřivých intelektuálů.
Rozplakal jsem tři kongresy, dvanáct parlamentů, osm valných shromáždění. Dalajlámu, patnáct senátů, paní Blažkovou, jíž jsem převedl slepého dědečka pod kola autobusu, jeden a půl všesokolského sletu a osmapadesát ustavujících schůzí - stejně tolik dívčích internátů jsem rozesmál. Tři krasobruslaře, třistaosmdesátdevět divadelních ředitelů a režisérů tzv. rejžů, sjezd, i slalom, hluchoněmých a šestnáct instruktorů autoškoly i nafukovacího kačera Donalda.
Do komory s čestnými tituly raději vůbec nechodím, není tam k hnutí ... Já, který jsem nikdy nezatloukl ani hřebík a v prvním patře zvracím závratí, jsem i čtyřnásobným čestným doktorem truhlářských věd a asi pětkrát nebo šestkrát jako kosmonaut honoris causa stanul ... snad na Měsíci, nebo kde, kdo si to má, hrome, pamatovat, když jenom čestným občanem, mimo Holešovic, jsem skoro všude - s klíči od městských bran bych si mohl otevřít úspěšné zámečnickozlodějské vetešnictví - a čestným členem od stánkařů, numismatiků a tympánistů po zednáře, i dvou tunelů u Davle. Podvazková vyznamenání zásadně nenosím, protože z té hromady, co mi blimbá na holeních, nevykročím z místa bez přetržených šlach. Leč na ostatní řádstvo ve chvílích rozmaru spotřebuji asi sedmnáctero hrudí; o neřádstvu lépe ani nehovořit. Též se zubím i z mnoha lesklých mincí, ale to je mi, prosím, milé, neboť s nimi mohu platit své zaměstnance a mám je tak stále na očích.
Všude na téhle vodnaté šišce vládne nyní mým přičiněním pokoj a mír: co jsem založil holdingovou disidentskou společnost a pokryl k lehké nevoli židovské loby všechna obyvatelná místa planety promyšlenou sítí expozitur - jen na severním pólu mám tři kanceláře - veškerá ohniska neklidu se změnila v ráj blažené pohody. Demonstraci chatrně maskovaných jakože idealistů, před nimiž se ve výšce na modře pruhovaném pozadí graciézně vznášel coby vznosný ideál líbezně švitořící pěkný ptáček čermáček, v mžiku rozpustily najatými bratry Bulíkovými rozpůjčované mercedesy ... Z propagačních materiálů naší firmy se nad nafouklými bříšky šťastně usmívají tvářičky zdravě opálených holátek, kterým již nehrozí, že se neplánovaně ocitnou v soukolí etnických třenic a nedůstojně nahodile i v lednicích mlsného monarchy. Na makových plantážích si do objektivu soudružsky potřásají pravicemi rolníci a překupníci se zástupci magistrátů; kapsáři vrací peněženky a přidávají k nim i něco svých drobných.
Studenti si pilně a ukázněně formují hyždě ve škamnech a rozhořčeně odmítají jakékoliv připomínky na dlažební kostky ve výkladních skříních a na povyk v ulicích - v několika mých univerzitách se svědomitě připravují na budoucí povolání a odpovědné poslání v Disident Company & United Logopedic Homes. Třídní i jiné boje jsou hříčkou minulosti a roztomilí růžolící dělníci poplácávají mozolnatými dlaněmi své odbarvené manželky po boubelatých zadečcích. Všemi jsem veleben a staré babičky si mě lepí nad postel a cesťáci na kufry; národnostní spory se realizují v závodech na kolečkových bruslích. Vrazi si tu a tam samozřejmě někoho propíchnou, ale to je spíš zábavné.
Těch pár incidentů z prvopočátků expanze společnosti, po odkoupení firmy Hnutí Soucit vpřed, s pozůstalými vylosovaných, kdy kromě nadšení nad vysokou věrohodností modýlků se objevili vcelku plytké stížnosti na jisté rozpory mezi obdrženými hamburgery a fotografiemi zmíněných příbuzných, hravě vyřešilo písemné upozornění, že to je sice svatá pravda, ale, jářku, někdo si i po posezení na elektrickém křesle zůstane podobný - a po na dobírku odeslaných průkazných videokazetách exekucí konzervativních hrdinů, rozprostřelo se i v této oblasti tklivé porozumění. A při dekorování jednotky horských myslivců, když se mi maličko zvrtl špendlík od medaile, sklidil jsem naopak uznalý aplaus za zásah rovnou na komoru a v následujícím improvizovaném halali navrženém samotnými myslivci, směl i za upřímného troubení vložit snítku do nosu vyznamenaného. Jehož jednotkou darované ucho v mé sbírce trofejí visí z obdobné piety spolu s hlavou bengálského tygra hned vedle gramofonu, neboť oba sdíleli stejně vášnivou slabost pro jazzmeny. Které i já často a s chutí konzumuji a velmi rád jim naslouchám ... Nadto jsme vzápětí k veliké úlevě kancléře udali i jedno nadbytečné, smutné a opuštěné a v papírech zmatek páchající, in memoriam.
V úterý, krátce potom, co jsem byl skinheady při výročním ceremoniálu slavnostně pasován na Róma, mi speciální kurýr Rady Evropy a sudetenlandsmanschaftu doručil nabídku tajemníka OSN, zdali bych laskavě i za ty moc krásné a cituplné projevy neráčil zvážit možnost přijetí doživotní a dědičné funkce Prezidenta světa. Ale já nevím. Přestože k filosofickým meditacím mám nový i o kapku větší hrádeček, kde si můžu po libosti dlouho i plácat etické úvahy, aniž by mi lilo na pěšinku a byl důvod k zblbnutí či uklouznutí, přesto nevím. Taková čest. To by zabilo bratru i vola. Nebo věděl jen Santa Claus.
Suchý střízlík - který se mimochodem stal jedním z mých nejlepších a nejvěrnějších přátel a dodnes si mě na recepcích in camera caritatis něžně dobírá, jak jsem mu skočil na špek a významně si poklepává na náprsní kapsu - radí, abych se na to vykašlal. Že díky činnosti naší firmy OSN zakrněla do zteřelé sešlosti s pravomocí mariášových dýchánků a v Radě bezpečnosti veselí pokašlávající staříci stejně jen hrají kulečník. A když na to přijde, nikoho nenapadne ani ceknout, jestliže se inauguruji sám ... a protože na základě jisté džentlmenské dohody má pravdu jako vždy - vstanu z postele, dokouřím cigaretku, osprchuji se průměrně vlažnou vodou - nesmím se zapomenout namydlit mýdlem kreativní značky Vůně ňader, která produkce fasuje přímo z velkoskladu Hnutí a jsou opravdu velmi přitažlivě a nezřídka i konejšivě zjemňující - a podle nepsaného rituálu, jímž dávám najevo negativní stanovisko, půjdu a zaškrtím kurýra. A bude po něm i po rozpolcení!
Mimo to mám jiné a daleko závažnější starosti. Nejenže mi v poledne zaskočilo kančí ragú a z kyselé a nakvašené Bohemie mám škytavku a polovina bachařů trpí menstruací, ale nějak moc se nám tu začíná roztahovat jeden protivný zeman, co mu nepatří ani jeho hradiště a přesto se kroutí, vyvaluje oči a mlátí kolem sebe bonmoty jako pominutý: bude ho třeba umravnit a klepnout přes prsty. A ještě mi tyká! Potom ten slizký hodný kariérista odborně šplhající odborově v nesobecké touze po čemkoli vlevo nahoře ... Nojo, to je v pořádku. Ačkoliv příkladně řinčí nadutou suverenitou připomínaje radnici, až si nacpe břich a stoličku utrhne, je náš ... A to se nezmiňuji o jisté kolem neodbytně kroužící buclaté subretě, která významně naznačuje, že na mě ledacos ví a absolutně nepochopitelně, že bych si ji jako tentononc měl vzít, či co ... jinak, že všechno vykecá ... sakra!
Navíc i Vinnie stále otravuje ohledně nějakých dopisů.
Ale posuďte sami, cožpak se to při té šílené zaneprázdněnosti v base mezi lítými pingpongovými mači, nezbytným spánkem po obědě, sledováním televizních seriálů, fitcentrem a exkurzemi do ženské části a barů a dojemnými proslovy na nejprestižnějších fórech, dalo během mé kariéry zatím vůbec stihnout? Žbrblá, že prý je to skvělý obchod, že má patnáct nakladatelů - a zálohy už utratila - a také si namažu i literární zásluhu. Přetáhne-li mě opět latí, najmu si asi někoho ze zaměstnanců ... hm. Ten mukl, co mi psal dialogy byl docela šikovný ... V poslední době už nenaškrábu ani řádku - a proč taky, ne? Pegasovi jsem odral křídla a nacpal je do peřin.
Rovněž je nutné promyslet, které gobelíny, koberce a sochy a podobné harampádí, a podle provize odkud, a které obrazy od známých z mokré čtvrti si vyberu k zútulnění působiště, v němž k náramnému povyražení parlamentu operetně schvaluji a podepisuji zákony. A necítil se tím tam tak sklesle. Otázka zní, do jaké míry dokážou drahé mazanice - kamarádům se vyvažuje cokoli zlatem, jinak řeknou, že jsem ... ehm, ano ... hovado - pomoci mému duševnímu stavu. Jo, jo, jak opačné je to s mojí parafou u sáčků!
Nejdříve ovšem zvážím, jestli nenasadím tuhému kurýrovi mile povědomou masku, která se mi vždy neodbytně zmítá před očima, kdykoliv odesílám nepříznivou zprávu Evropské unii, a pořádně si s ním ještě nezatřepu. Zákonitá polovice mi pomalu začíná mluvit i do řemesla a vedle toho, že disponuje i nadále výtečnou trefou, je tak záhadně spořivá, až utrácí tolik, že mě persönlich zdanila i pobyt na toaletě a při čištění zubů platím vstupné do vlastní pusy. Nejspíše zkontaktuji silného snědého chasníka a využiji některou z jeho nabídek. Nebo ji předtím založím nadaci. Ať se vyřádí. Hned se mi, ani netuším odkud, vynořil i název - moudře si říkám, že by měl inspirativně symbolizovat něco, co dobře zná. Jakož i cosi obecného, člověčího a dříčsky tradičního, silného, avšak zároveň i mírného a užitečného, s důvěrným vztahem k výsledkům lidského vzepětí: Nadace Dobrý vůl ... a jméno mé paní. To ji udělá vskutku radost ... Jo. To je ono. A uspořádá se několik banketů a může pustit žilou někomu jinému a hotovo ... Snad si laťka i má kapsa odpočinou a ... a ... ááááá ... již nesou pivečko! Čert vem' státnickou lopotu a povinnosti ...
Že bych si z bujnosti po jídle slepil a podepsal ještě pár pytlíků? Na něž u vrat tak lačně číhá vydatné mračno loudících a přeplácejících se obchodníků ... Dám čtyři kousky a uvidím ... A hele, srnčí hřbítek ke svačince také nevypadá nijak špatně a tento krocan i utopenci jsou přímo magnificentní ... Určitě však hupsnu do bazénu: ve svém postavení musím jít příkladem a nemohu si dovolit bezdůvodně porušovat striktní denní řád! Pak se mrknu, jak jsme na tom u servírujícího bachaře s periodou ...
Ach, bože, vše je tak snadné! Stačí se jen rozhodnout.

  A

3400

Zde můžete zanechat komentář

Od:
Email:
Web:     http://		ikonky?

barva červenámodrázelenáfialovášedá   písmo nejmenšímaléstřednívětšínejvětší

Opište, prosím, kód:

Počet písmen k dispozici: 1000

žádný komentář